Vytisknout tuto stránku

Není to jenom o gólech a asistencích!

Jedním z mnoha témat, kterým je podle mého názoru v českém mládežnickém hokeji potřeba věnovat daleko víc prostoru, jsou statistiky a zobecnělý povrchní náhled na ně. Většina trenérů a skoro všichni rodiče pohybující se po našich zimácích by potřebovali vysvětlit, že není dobré soustředit se výhradně na góly a asistence. Všichni zainteresovaní by zároveň měli pochopit, že hráč v zápase hraje s pukem na holi minimum času, v dospělém hokeji hra na puku netvoří ani 5 procent času, který hráč stráví na ledě, a proto by bylo vhodné podporovat u dětí taky ostatní hráčské kvality, které ovšem bohužel nejsou na první pohled tolik vidět. Jasně, hokej se hraje na góly a pro góly, každý prcek v sobě musí mít touhu (aspoň jednou za čas) skórovat, nebo gól připravit spoluhráči, úplně se u nás ale v žákovském hokeji zapomíná oslavovat taky hodnoty, bez kterých se nedá vyhrávat a které navíc tvoří oněch zbývajících více než 95 procent hokejistovy práce na ledě v každém zápase.

Vy osvícení, co toto všechno znáte a podle toho vychováváte svoje děti, už nemusíte číst dál, protože se nic nového asi nedozvíte. Vy ostatní si prostě položte následující otázky:

Je možné úspěšně zaútočit z obranného pásma, pokud obránci nerozehrají kotouč adresně?

Je možné dostat gól, když má můj tým po buly kotouč v držení?

Je možné skórovat, když netrefím branku?

Je možné dostat gól, když soupeři seberu puk úspěšným napadáním?

Je možné dostat gól, když soupeřovu střelu zablokuju vlastním tělem?

Je možné dát gól, když brankář soupeře vidí moji střelu od modré čáry?

Pokud jste si na všechny otázky schopní odpovědět, že ne, resp. většinou ne, pak zákonitosti hokeje chápete správně a je tím pádem potřeba, abyste vaše vědomosti natlačili taky do hlaviček vašich mladých svěřenců!

U první otázky bych chtěl ještě zdůraznit jednu zásadní, ale všeobecně opomíjenou skutečnost - úspěch rozehrávky je podmíněn nejen správným počínáním hráče na kotouči, ale taky kolegiální podporou spoluhráčů na ledě! Pokud všichni kamarádi ve stejném triku na svého kolegu s pukem pouze na trojnožce nekoukají, ale naplno bruslí do svých pozic, aby ke každému z nich mohla rozehrávka směřovat, popř. když spoluhráče hlasitě informují o situaci kolem něj (i brankář může řevem hodně pomoci!), bude dotyčná herní situace pro playmakera mnohem jednodušší a celkové šance na úspěšnou ofenzivu zakončenou gólem mnohonásobně porostou. Moje zkušenosti z našeho mládežnického hokeje jsou zatím bohužel takové, že když např. jede bek za svou branku pro volný puk, tak ostatní jeho spoluhráči reagují až na to, co dotyčný obránce s pukem udělá, místo aby mu svým pohybem nabídli několik variant řešení a celkově si borci navzájem útok ulehčili. S kotoučem na holi každý najednou začne bruslit jak o život, bez puku naopak skoro všichni vypadají, jakoby nemohli nohama vůbec hýbat. Ale když náhodou hrozí, že by mohl kotouč být opět k dispozici, tak plazící se mrtvolu polije živá voda a světe div se, nohy jsou znova schopné sebou kmitat jako nohy zajíce! Zajímavé je, že díky způsobu mrtvola-zajíc není pro mládežníky vůbec problém strávit na ledě dvě minuty každé střídání! A zkuste po nich někdy při tréninku chtít třicet vteřin práce naplno. To na vás budou koukat jak na blázna... U nás si stále všímáme výhradně hráčů na puku, kdežto např. v zámoří dají hodně taky na to, jak konkrétní hráč pracuje bez puku, jak svým pohybem na ledě podporuje své spoluhráče, jak je v každém okamžiku hry svým kamarádům k dispozici. Nicklas Lidström byl samozřejmě geniální obránce, obrovské množství kreditu ovšem získával díky svojí schopnosti v kterékoli herní situaci být tam, kde ho jeho parťák z obrany potřeboval. Když byl parťák v úzkých, Nick byl pokaždé otevřený pro přihrávku, když parťák prohrál souboj v rohu, kde se vzala, tu se vzala, v cestě útočníkovi soupeře stála všudypřítomná švédská překážka... To samé platí pro nejlepší střední útočníky - správný centr je podle mého tmel celé lajny - když jsou beci pod tlakem, centr je vždycky volný na příhru někde poblíž, když křídlo očekává meltu v "pytli" obranné třetiny, protože si musí zády do hry poradit s neposedným kotoučem u mantinelu, tak mu pokaždé pomůže vědomí, že dirigent jeho lajny je na dosah připravený reagovat, jakkoli se situace vyvine... A v neposlední řadě je prostě zákon, že když má bek do zad zakouslého vlčáka ze soupeřova týmu a jede pro nahozený kotouč za svou branku, tak si křídlo "vytrhá nohy ze zadku", aby se dostalo do svojí pozice na mantinel a pomohlo spoluhráčem ometenému puku ven z pásma, ať už se předtím nacházelo kdekoli! Pokud tyto zásady hokeje jako KOLEKTIVNÍHO sportu nedostaneme do dětí už odmalička, budeme se v dorosteneckém věku divit pomalým reakcím našich svěřenců na vývoj hry, jejich neschopnosti založit kloudnou akci, a budeme taky věčně nadávat na neumění těch našich mladých udržet vysokou intenzitu pohybu střídání co střídání po celých šedesát minut zápasu...

K šesté otázce bych chtěl doplnit, že nemyslím přímo moji vlastní střelu od modré čáry, já bych od modré k brance nedostřelil... Obecně se samozřejmě v mládežnických kategoriích stává běžně, že gólman pustí střelu od modré, přestože má dobrý výhled, s přibývajícím věkem je to ale čím dál náročnější, přičemž u dospělých na nejvyšší úrovni už si musí dát brankář šlofíka, aby mu za záda propadla střela od modré, která by neprošla houštinou těl a hokejek, a proto je žádoucí, aby si už ti prckové zvykali na to, že nemají zbytečně kroužit někde po rozích, ale že je ta branka soupeře přitahuje jako magnet...

Existuje několik důležitých aspektů hry, na které se prostě u nás často zapomíná, ale přitom by měly být malým hokejistům zažrávány pod kůži denodenně! Chci, aby se brankář naučil používat hokejku k rozehrávce? No tak ho v tom na každém tréninku podporuju. Nechci, aby beci naslepo odpalovali puky? Tak je nutím k zakládání útoků na různé způsoby dle situace - někdy je potřeba s pukem bruslit, jindy co nejrychleji přenést hru na svého kolegu, ometení puku pod tlakem soupeře po mantinelu, které zpracuje spoluhráč z křídla, je taky jedna z účinných a používaných možností. Jsem si vědom toho, že český hokej trpí nedostatkem drajvu do branky? Tak snad proboha trénink co trénink nutím borečky házet puky na bránu a důrazně je dorážet! Všimnul jsem si, že se v moderním hokeji neobejdou hráči bez dovednosti blokování střel? Tak to po svěřencích vyžaduju každý trénink a každý zápas! Potřebuju, aby mi frajeři tahali nejen dopředu, ale i po ztrátě puku zpátky? Tak je za poctivý bekčekink chválím úplně stejně, jako kdyby dali gól! Sním o tom, že moji hráči budou schopní hrát moderní hokej plný bruslení a tlaku na kotouč? Bez každodenního vyžadování, aby borci nikam necouvali a na nic nečekali, ale naopak se do protivníka na puku zakousli jak hladoví vlci, se mi moje sny nejspíš nesplní... Je lepší hrát s pukem na holi, nebo o něj neustále bojovat? Pokud vyhraju většinu vhazování, tak mám vždycky o poznání větší šanci skórovat a naopak tolik nehrozí, že gól dostanu, takže vyzdvihuju důležitost každé standartní situace v zápase.

Bez zmíněných herních atributů nemůže nikdy žádný hokejový tým pomýšlet na úspěch, stejně jako bez vstřelených gólů, a proto je nutné už u žáčků propagovat jejich význam! Každý trenér musí zařídit, aby všechnu slávu nepobrali pouze úspěšní zakončovatelé, ale aby mezi sebou spoluhráči soutěžili taky např. v počtu zblokovaných střel soupeře, v počtu tečovaných střel vlastních beků, v počtu ukradených puků soupeři, atd. Všechny tyto statistiky, a vlastně jakékoli statistiky dle potřeb a zájmu trenéra, lze celkem jednoduše sledovat. Stačí zapojit vedoucí nebo některé z rodičů, kterých je na každém zápase až moc, aby zapisovali požadované údaje do připraveného formuláře. Takhle jednoduché to je! Jde jen o to, aby si všichni kolem hokeje uvědomili, že primitivní zaznamenávání střelců a nahravačů nám nevytvoří o dětech úplný obrázek. A taky si představte to nadšení v očích těch méně střelecky potentních svěřenců, kteří se pro trochu uznání od trenéra i kamarádů na ledě rozkrájí, jen aby získali co nejvíc čárek do kolonky vybojovaných puků...

Přístup ke statistikám byla jedna z prvních věcí, které jsem měl v plánu v Letňanech řešit se začátkem letošní sezóny, vím, jak je zcestná orientace pouze a jen na góly a přijde mi ujeté, když jsou kluci od rodičů odměňováni za vstřelené góly, nebo když se po vzoru dospělých profíků po každém úspěšném zásahu sesypou na rozhodčího jako vosy na bonbón, aby mu nahlásili, že to oni mají nahrávku na gól. Přemýšlel jsem, jaké statistiky sledovat, zavedl jsem odměňování za zblokované střely, pobrečel jsem si na letňanském webu, a aniž bych se s ním na toto téma kdykoli předtím bavil, kontaktoval mě Honza Hes, že prý "už to nosí dlouho v hlavě a že to má připravené a že mu můj rozhovor pomohl hodit jeho myšlenky do finální podoby na CS Hockey". (Odkazy na oba články připojuji níže.) A jestli prý bych si ten český mládežnický statistický formulář náhodou nepředstavoval nějak podobně jako ten, který na svém webu nabízí ke stažení...? Jakmile jsem na to kouknul, hned bylo jasné, že je to téměř ono. (Odkaz na formulář pro jistotu i zde) V sekci pro hráče v poli mi tam chyběla pouze jediná položka - clonění a tečování před soupeřovým brankářem, kterou jsem si tam lehce doplnil, jinak z mého pohledu nebylo potřeba změnit vůbec nic. Pro vlastní účely jsem si formulář teda ještě přeložil do češtiny, abych při zápasovém cvrkotu nemusel zbytečně přemýšlet nad anglickými zkratkami... V gólmanské části jsem ovšem provedl úpravy rozsáhlejší, kolonku hraní hokejkou jsem samozřejmě nechal, jinak jsem si ale připravil pět sloupečků označených číslicemi od 1 do 5. Od mých kamarádů brankářských trenérů jsem totiž zjistil, že v současnosti frčí gólmany při každém zákroku známkovat. Do pole 1 napíšu čárku, když brankář střelu chytí a puk drží a nepustí. Tozn. že mu dávám pomyslnou jedničku jako ve škole. Dvojku dostane strážce svatyně vždycky, když střelu soupeře zákrokem vytěsní do rohu, za branku, do plexiskla, prostě nedá nikomu šanci dorážet. Trojkou bude ohodnocen zákrok, při kterém gólman vyrazí puk přímo před sebe, což ještě většinou neznamená extra průser, za čtyři ovšem dostane brankář za zákrok, při kterém vyrazí kotouč vedle sebe do strany, kde to obvykle nebezpečně zavání obdrženou brankou z dorážky, no a v kolonce č. 5 budou čárky za inkasované góly. Po zápase se jednoduše spočítá průměr známek a získáme výsledné zápasové brankářovo vysvědčení.

Výše popsaný statistický formulář je podle mého názoru ideální, každý trenér si samozřejmě může určit svou vlastní disciplínu pro sledování (já ještě do budoucna uvažuju např. o kolonce "Hlasitá Komunikace", kde by si čárku zasloužilo každé důrazné zařvání si o přihrávku), není ovšem většinou v silách jednoho člověka, aby přesně zaznamenal všechny události ze sledovaného zápasu. Dva zainteresovaní rodiče na tribuně s rozdělenými sekcemi k zapisování jsou už ovšem schopni zpřístupnit nám dostatečně hluboký pohled na přínos každého jednotlivce pro svůj tým. Nebo si trenér před každým zápasem prostě vybere, kterou statistickou veličinu by rád dneska sledoval, proti lepšímu soupeři třeba blokování střel, proti slabšímu např. některou z ofenzivních hráčských činností. Vyhlášení soutěže "o nejlepšího zloděje" s nějakou odměnou pro hráče s nejvyšším počtem získaných kotoučů, může kolikrát u kouče soupeře způsobit nechápavé kroucení hlavou s výrazem "nechte nás chvilku zahrát s pukem a nebuďte furt otravní jako hmyz"...

Pojďme trenéři (a rodiče taky!) vést statistiky komplexněji! Uvědomme si, že zdůrazňování významu a oceňování úspěšnosti plnění i jiných statistických hodnot něz jen gólů či přihrávek bude mít pro naše mladé učně za následek důležité pozitivní návyky v herních činnostech, které každý úspěšný hokejista musí ovládat.

 

Můj rozhovor o statistikách pro stránky letňanského klubu - http://www.hcletci.cz/clanek.asp?id=718

Článek Honzy Hese o statistikách s formulářem ke stažení - http://www.cshockey.cz/blog/detske-a-zakovske-hokejove-statistiky/

Ohodnotit tuto položku
(17 hlasů)
Pro psaní komentářů se přihlašte